Spirálové schodiště

Hlavním prvkem schodiště, které vám umožňuje dosáhnout hlavního cíle – pohybovat se svisle – je krok. Tvar a poloha schodů určují dva hlavní typy schodišťových konstrukcí – přímá a točitá schodiště. Schody, jejichž šířka se zvětšuje z jednoho konce na druhý, namontované na centrálním sloupku nebo jinak a uspořádané do kruhu, vytvářející točité schodiště.

Obr. 1.
Srovnávací charakteristiky oblastí točitých a rovných schodů s kroky 1000 mm dlouhými (šipky označují směr pohybu):
1 – točité schodiště;
2 – přímé schodiště;
– přechodná platforma

Konstrukce točitého schodiště má výhody i nevýhody. Hlavní výhodou točitého schodiště je menší plocha (ve srovnání s přímým schodištěm), kterou zabírá.

Ve většině případů se točité schodiště vejde do kruhu, jehož střed je podpěrný sloupek a poloměr je určen délkou stupně. S délkou schodů 1000 mm a stejnou výškou stoupání (i bez zohlednění možné meziprostory), točité schodiště zabírá asi jeden a půlkrát méně místa než přímé (viz obr. 1)..

Ale již s délkou schodů 1500 mm, přičemž všechny ostatní vlastnosti jsou stejné, jsou porovnány oblasti obsazené spirálou a rovným schodištěm. Další prodloužení délky schodiště vede k významnému zvětšení oblasti, na které je točité schodiště umístěno.

Obr. 2.
Šířka běhounu navíječe
1 – šířka na dráze pohybu pravé nohy;
2 – šířka na dráze pohybu levé nohy

Rovněž je třeba mít na paměti, že optimální dráha pohybu podél točitého schodiště probíhá přibližně uprostřed pochodu, přičemž by mělo být možné podepření zábradlí. Z toho vyplývá, že délka schodiště ve spirálovém schodišti má konečné rozměry.

V tomto ohledu je odhalena hlavní nevýhoda točitého schodiště – šířka běhounu je příliš malá na linii pohybu. To je určující běžná praxe provádění kroků bez stoupaček. Je třeba mít na paměti, že šířka běhounu točitého schodiště není stejná v místech, kde na něm spočívají levé a pravé nohy (viz obr. 2)..

Obr. 3.
Točité schodiště „samba“ s běhouny „kachní krok“
1 – běhoun;
2 – zábradlí

U nohy, která je blíže ke střednímu sloupu točitého schodiště a podle toho spočívá na menší části běhounu, se zvyšuje riziko uklouznutí, zejména při pohybu dolů.

Nepřítomnost stoupačky umožňuje, aby část chodidla byla umístěna za vnitřní hranou běhounu směrem nahoru. Ve spojení s výše uvedenými okolnostmi se točitá schodiště často používají jako doplňková a dekorativní a mnohem méně často jako hlavní..

Obr. 4.
Točité schodiště na zakřivené bowstrings
1 – bowstrings

Původní konstrukce točitého schodiště, které eliminuje problém nedostatečné šířky dezénu a přidružených nepříjemností, se nazývá „samba“ (viz obr. 3). Takové točité schodiště používá běhouny se složitou konfigurací „kachní krok“. Tyto běhouny se obvykle používají v rovných schodech s velkým úhlem sklonu..

Protože v tomto případě mají běhouny nerovnoměrnou šířku podél své délky, jsou nějakým způsobem zaběhnuty a střídavě opačně nasměrovány. Použití stupňů „kachňového schodiště“ při konstrukci točitého schodiště, kde jsou všechny schody podle definice záběry, vyžaduje důmyslné konstrukční řešení.

Obr. Pět.
Točité schodiště bez centrálního sloupku a bowstrings (klikněte pro zvětšení)
1 – běhoun;
2 – sloupky;
3 – zábradlí;
4 – sloupky zábradlí

Při navrhování točitých schodišť je třeba vycházet ze skutečnosti, že šířka běhounu na linii pohybu (tj. Uprostřed pochodu) nesmí být menší než 200 mm a ve vzdálenosti 150 mm od centrálního sloupku musí být alespoň 100 mm.

Při použití točitého schodiště jako hlavního běhounu se vytvoří délka nejméně 800 mm a otvor ve stropě musí mít průměr 2000 mm.

Pokud točité schodiště hraje další roli, pak délka běhounu 550–600 mm je dostačující a vyžaduje otevření až 1400 mm. Toto řešení točivého schodiště je kompaktní a jeho hlavní oblastí použití je zajištění přístupu do podkroví..

Kromě toho je parametrem určujícím pohodlí spirálového schodiště v provozu výška průchodu, která nesmí být menší než 2000 mm..

Existuje několik typů nosných konstrukcí pro točitá schodiště a podle toho způsoby, jak k nim připojit kroky. Můžete vytvořit točité schodiště na základě bowstringů (nosníky umístěné po stranách schodů).

Obr. 6.
Točité schodiště s centrálním nosným sloupkem (klikněte pro zvětšení)
1 – příruba na spodním konci
centrální stojan;
2 – centrální podpůrné místo;
3 – kroky vinutí;
4 – držáky;
5 – zábradlí;
6 – sloupky zábradlí

V tomto případě mají bowstrings zakřivený tvar spirály a jsou vyrobeny z lepených dřevěných prvků (viz obr. 4). Je třeba poznamenat, že výroba takových podpůrných struktur je spojena s velkými obtížemi a vyžaduje zvláštní dovednosti..

Kromě toho je možné vyrobit točité schodiště bez nosných nosníků (viz obr. 5). V takovém provedení jsou záběžné kroky spojeny navzájem, stejně jako se zábradlím, která jsou zase připojena k sloupkům (počáteční a konečné zábradlí).

Obr. 7.
Příruba pro připevnění B-sloupku k podlaze
1 – příruba;
2 – centrální příspěvek;
3 – spodní dřevěné pouzdro;
4 – kovová pračka;
5 – kotevní šrouby

První a poslední kroky jsou také připojeny k sloupkům. Poslední krok je zase připevněn k podlaze. Zatížení v takovém točitém schodišti je rozloženo určitým způsobem v celé konstrukci.

Nejtradičnějším a nejčastěji používaným typem točitého schodiště je nosná konstrukce středu (viz obr. 6). Protože takový stojan je nosnou konstrukční základnou točitého schodiště, je nejracionálnější vyrobit jej z tlusté kovové trubky o průměru 50 mm..

Obr. 8.
Uspořádání prvků točitého schodiště na středním sloupku
1 – centrální příspěvek;
2 – běhoun;
3 – dřevěné pouzdra;
4 – střední kovové podložky

Středový sloup spirálového schodiště by měl být umístěn přesně svisle – to je ovládáno konstrukční olovnicí. Zvláštní pozornost musí být věnována připevnění středního sloupku k podlaze, protože bod připojení bere zatížení z hmotnosti samotného točitého schodiště a lidí, kteří se jím pohybují.

Podpěrná noha může být betonována do podlahy (pomocí lan s kotvou) nebo upevněna kotevními šrouby.

Kotvící upevňovací prvky lze použít také při ukotvení opěrné nohy k dřevěné podlaze. Pro použití kotev musí být spodní konec sloupku vybaven perforovanou přírubou (viz obr. 7). Na kotevní šrouby upevněné v podlaze je namontována příruba a matice jsou na šrouby utaženy.

Obr. devět.
Schéma konstrukce schodišť pro točité schodiště (klikněte pro zvětšení)

Pro umístění schodů točitého schodiště na střední sloupek jsou do nich předvrtány otvory, které jsou v úzké části běhounu a mají průměr odpovídající průměru centrálního sloupku.

Nyní musíte umístit nášlapné plochy ve správné vertikální vzdálenosti od sebe. Tato vzdálenost je určena výškou stoupačky.

K vyřešení tohoto problému se používají pouzdra, která mají velikost odpovídající výšce stoupačky mínus tloušťka desky, ze které je běhoun vyroben (viz obr. 8). Kromě toho je mezi pouzdrem a běhounu umístěna kovová podložka, která slouží jako mezivrstva mezi dřevěnými částmi točitého schodiště a chrání je před deformací v bodech kontaktu.

Obr. deset.
Vložení a upevnění sousedních schodů točitého schodiště
1 – horní běhoun;
2 – dolní běhoun;
3 – místo připevnění nosné konzoly

Při výrobě pouzder by měla být brána v úvahu tloušťka podložek. Pokud tak neučiníte, může skutečná výška točitého schodiště překročit konstrukční velikost o několik centimetrů..

Pouzdra jsou vyrobena ze dřeva a mají vnitřní otvory s průměrem odpovídajícím průměru středového sloupku. Všechna pouzdra jsou vyrobena stejná, s výjimkou spodního, při jejichž výrobě je třeba vzít v úvahu zvláštnosti místa připevnění nosného sloupku k podlaze..

Výška stoupačky v konstrukci točitého schodiště je obvykle 180-200 mm, což je mírně vyšší než podobná velikost pro přímé schodiště. V praxi se tato hodnota může mírně lišit v jednom nebo druhém směru. Závisí to na vzdálenosti mezi deskami (od úrovně dokončené podlahy jednoho patra k úrovni dokončené podlahy následujícího patra) a počtu kroků.

Hlavním problémem při navrhování točitého schodiště je určování tvaru a velikosti nášlapů. Na rozdíl od přímého schodiště, kde mají nášlapné plochy stejnou šířku a jsou v půdorysu pravoúhlé, točité schodiště předpokládá použití stupňů navíjení a šířka těchto schodů se zvyšuje ve směru od centrálního sloupku k vnějšímu obrysu..

Obr. jedenáct.
Varianta provedení spirálového zábradlí schodiště
1 – běhoun;
2 – ploty z pravoúhlých tyčí

Nejprve byste měli určit rozměry otvoru v podlaze (délka běhounu závisí na tom) a vzdálenost mezi podlahami (to určuje počet kroků). Rovněž je nutné nastavit úhel natočení točitého schodiště.
Předpokládejme, že navrhujeme točité schodiště s úhlem natočení 360 stupňů, tj. Konec pochodu je rovnoběžný s jeho začátkem.
Délku dezénu definujeme jako 1000 mm. Po určení počtu kroků (řekněme, že jich bude 16) rozdělíme kružnici ve výkresu odpovídajícím počtem poloměrů (kresba se provádí v příslušné stupnici). Na první pohled máme před sebou obrázek našeho točitého schodiště shora, ale není tomu tak.

Nemělo by se zapomínat, že při konstrukci točitého schodiště se běhouny „překrývají“ a vzájemně se překrývají v plánu. U ukazatelů, které jsme vybrali, bude šířka běhounu, je-li určena ve výkresu z jednoho poloměru na další, menší než požadovaných 200 mm.

Poloměry, které rozdělují kružnici ve výkresu, běžně označujeme jako středové linie (osa symetrie) běhounu a z jednoho z nich zkonstruujeme projekci tohoto prvku točitého schodiště (viz obr. 9). Tato čára by měla být rozdělena na polovinu (bod A) a přes určený bod nakreslete segment kolmý na čáru.

Tento segment vystředěný v bodě A bude označovat střed běhounu, kde by jeho šířka měla být alespoň 200 mm. Optimální šířka dezénu v našem případě bude 220 mm. Délka segmentu by měla v měřítku odpovídat požadované šířce dezénu v tomto místě. Konce segmentu jsou označeny jako A1 a A2.

Dále od středu kružnice odložíme na střednici běhounu, vzdálenost odpovídající regulované stupnici 150 mm, a označíme to jako bod B. Šířka běhounu na tomto místě nesmí být menší než 100 mm.

Nakreslíme kolmý segment vystředěný v bodě B. Délka tohoto segmentu odpovídá měřítku šířky dezénu. Konce segmentu budou označeny jako B1 a B2. Nyní nakreslíme dvě přímky přes body A1, B1 a A2, B2.
Nemělo by se zapomínat na to, že běhoun v úzké části musí být vybaven otvorem pro centrální sloupek a pevnost schůdku nelze snížit. K tomu je běhoun vyroben ve tvaru připomínajícím klasickou klíčovou dírku..

Kolem opěrné nohy je kruhový profil běhounu s poloměrem 80–100 mm. Ve výkresu postavíme odpovídající kruh (v měřítku), zatímco jeho střed se bude shodovat se středem hlavního kruhu. Označujeme průsečíky přímek procházejících body A1, B1 a A2, B2 a oba kruhy jako C1, C2, D1, D2.

Požadovaný obrys běhounu sestává ze segmentů C1-D1, C2-D2, malého oblouku C1-C2 a velkého oblouku D1-D2. Nyní můžete převádět výsledné rozměry do reálného měřítka a vytvořit správně vytvořený běhoun.
Dezén je vyroben z masivního dřeva a jeho tloušťka je obvykle 50 mm. Existují vzory s běhouny, jejichž tloušťka se zmenšuje se vzdáleností od centrálního sloupku, ale implementace takových prvků je velmi pracná. Obvykle se běhouny překrývají a při pohledu shora se částečně překrývají.

To umožňuje instalaci podpěrných konzol mezi zadní hranu široké části spodního běhounu a přední hranu široké části horního běhounu, což zvyšuje spolehlivost konstrukce (viz obr. 10). Kromě toho jsou na širokých koncích běhounu předvrtány otvory pro instalaci plotů.

Montáž točitého schodiště by měla být provedena v určitém pořadí. Po instalaci a zajištění centrálního sloupku se na něj střídavě instalují pouzdra a běhouny, střídavě s kovovými podložkami. Potom jsou běhouny napnuté na stojanu rozevřeny a zaujmou svá místa kolem obvodu.
Točité schodiště může mít směr jak proti směru hodinových ručiček, tak proti směru hodinových ručiček, ale ten je nejčastější. Zvláštní pozornost by měla být věnována správné orientaci v místnosti prvního a posledního kroku.
Kromě toho jsou mezi širokými částmi běhounu namontovány a upevněny nosné konzoly. Poté se nasadí poslední rukáv a utáhne se maticí na horním konci centrálního sloupku (opatřeného závitem)..
Je vhodné tuto matici doplnit dekorativní hlavou. Poslední krok točitého schodiště je připevněn k podlaze pomocí spojovacích prvků a kovových prvků.

Nakonec jsou nainstalovány sloupky zábradlí a zábradlí schodišťového schodiště. Konstrukce zábradlí může mít zakřivený obrys (což je při provádění poměrně pracné) nebo se může skládat z rovných tyčí (viz obr. 11)..

Výsledné točité schodiště je docela schopné nést odpovídající zatížení a plnit svůj účel.