Výjimečné spojení dvou tak odlišných kultur – evropské a asijské – je možné díky neomezené fantazii krajinářů. Přímočaré linie středomořské krajiny by pro klasickou japonskou zahradu nemohly být vhodnější.
Hlavní roli zde hrají geometrické tvary: Kamenné prvky, typické pro asijské zahrady, nejsou vůbec oblé a cesty jsou výrazně strohé a rovné.
