Oslnivý design měděného potrubí –epatický nábytek od TJ Volonis, Brooklyn, New York

V newyorském Brooklynu žije talentovaný umělec TJ Volonis. Samozřejmě, že existuje mnoho dalších tvůrců krásy, ale náš návrhář je výjimečný. Je posedlý vášní pro jeden materiál, měděné trubky používá jako předmět použití a inspiraci pro svou tvorbu. Při práci se vzory v určitém objemu prostoru vytváří úžasné kusy nábytku a dekorace pokojů. Jeho výtvory ztělesňují křehkou rovnováhu mezi řádem a chaosem, celým obrazem a jeho prvky.

Tento návrhář se do svého oboru dostal, dalo by se říci, neúmyslně a netradičně. Vždycky ho přitahovaly vlastnosti mědi jako materiálu: její vysoká univerzálnost, tepelná vodivost, plasticita. Mistr přichází s návrhy svítidel a obrazovek, ale zpočátku si nedělá náčrtky budoucích projektů a nepřechází do fáze pracovního vývoje. Mistr měl značné finanční potíže, a tak si nejprve vyrobil stůl z měděných trubek… Výsledek se mu líbil. Dalším krokem byla účast tvůrce na aukci pro mladé umělce. Jeho dílo, které zde bylo vystaveno, získalo cenu jako nejlepší příklad ve své kategorii. Mistři umění věnují pozornost designérovi. To byl podnět k dalším krokům.

Designér pracuje výhradně s mědí, protože je přesvědčen, že dokud neprozkoumá a nevyužije všechny možnosti této suroviny, nemá zájem přecházet k jiným. Umělce přitahují vlastnosti kovu, jako je teplo vizuálního vjemu, krása barev při různých teplotách zahřívání během působení na konstrukci, plasticita tvarování. Tvůrce mistrovských děl z měděných trubek má rád, když se banální součásti sanitární keramiky v jeho šikovných rukou mění v originální interiérové předměty.

Doba, kterou umělec potřebuje k vytvoření každého díla, závisí na náročnosti. Většina prací se pohybuje v rozmezí 20 až 100 hodin. Mistr čerpá inspiraci pro svou tvorbu z industriální aury New Yorku a jeho průmyslové infrastruktury. Železniční tratě, mosty, sanitární technika, komunální systémy – to je pracovní prostředí, které generuje jeho tvůrčí nápady a vize. Inspirován svým oblíbeným materiálem, autor reflektuje užitkové předměty, které vidí, optikou uměleckého vnímání. Tímto způsobem se vyjadřuje k designu.

Pokud se vytváří funkční předmět – polička, židle atd. – je tvůrčí proces přeměny jednoduchých měděných trubek v krásný kus promyšlený a pravidelný.. Pokud je cílem práce vytvořit umělecké dílo, autor pouze předběžně odhaduje velikost a téma budoucího mistrovského díla. Dalšími aktivitami jsou volná improvizace.

Měď je barevně vděčný materiál. Lze jej vyleštit do vysokého lesku nebo zoxidovat tak, že jej necháte chvíli vyschnout na vzduchu. Aby se stopy po vypalování zachovaly pro umělecké účely, lze dílo natřít lakem. Galvanicky pokovené povrchy mají zvláštní možnosti.

Mistrovu tvorbu lze (samozřejmě s jistou dávkou konvence) rozdělit na funkční a dekorativní. Každá kategorie má své vlastní charakteristiky, ale styl první z nich je o něco složitější. Často se stává, že ani zkušenosti umělce s měděnými trubkami nejsou zárukou zamýšleného výsledku. Musíte být pilní, analyzovat rozmary kovu, ukázat, že slyšíte, co vám chce říct svým tichým, ale výrazným jazykem… A pak přijde správné řešení problému. Klíčem k úspěchu je pracovat se surovinou jako s plnohodnotným partnerem. Každý materiál má totiž své vlastnosti, omezení, silné a slabé stránky.

Jako samouk nepovažuje designér TJ Volonis za nutné trávit mnoho času v ateliéru studiem vlastností materiálu a metod vývoje. Je pravda, že kdysi přemýšlel, zda by neměl na chvíli vzít práci instalatérského učně, aby se naučil profesionálním technikám práce s potrubím. Podle něj je možné, že tato myšlenka bude ještě realizována. Do té doby je rád, že může vytvořit něco zajímavého pro klienta a získat honorář, který může utratit za novou práci.